Pět buddhistických předpisů

Co znamená přijetí pěti předpisů? Za prvé je to skvělé prohlášení, že máte zájem o praktikování zenu a jste ochotni přijít na to, kdo jste podle vás byli a kdo jste ve skutečnosti. Vyjadřujete tím úmysl hledat pravou přirozenost tohoto světa, jenž je i vaší pravou přirozeností, a rozvíjet Buddhův směr. Cestu obětování se v pomoci všem cítícím bytostem. Je to velká věc.

Cvičení podle pravidel v nás může vyvolávat pocit, že něco nebudeme moci dělat a tak mohou důsledky vypadat zastrašující a odrazující.

Předpisy však nejsou pravidla, která by říkala, že něco dělat můžeme a něco nesmíme. Jsou to ukazatele, které odrážejí naše chování a mysl. Odrážejí náš záměr v určité situaci a pomáhají nám uvědomit si, co chceme udělat a čeho si daná situace žádá, což se s prvotním impulsem, který se ještě od tohoto zrcadla předpisů neodrazil, nemusí shodovat.

Dodržování předpisů ve skutečnosti chování neomezuje o nic víc než jejich nedodržování. Dodržováním předpisů se osvobozujete od velmi sebejistého vystupování, od podléhání touze, hněvu a nevědomosti. Z nedodržování předpisů plyne chování, které je potlačené, sebezničující, v nesouladu se sebou samým a ve vztahu k ostatním. Dodržování předpisů znamená odvrácení se od omezeného a přechod k velmi rozmanitým způsobům chování. Jejich nedodržování znamená setrvání v omezeném chování, jehož příčina spočívá v ulpívání na neměnných zvycích svého „já, mě, moje“.

Je to zřejmé hned po absolvování prvního odosobnění. Pokud se pevně držíte zažitého způsobu myšlení, které se v průběhu sezení objeví a zůstanete k němu připoutáni, bude pro vás velmi bolestné a zničující. Jakmile ho však odložíte, podíváte se na ně a zeptáte se „Co je to?“, problém se tím rozplyne. V životních situacích je to stejné. V zajetí touhy, zloby a představ to může být velmi bolestné a svírající, ale když je necháte být a splynete se situací, což znamená, že se budete chovat podle předpisů, jste svobodní. Tato ochota nechat se vést předpisy znamená, že je naše víra pevná a náš směr je nám jasný. Říkáme tomu „zkoušející mysl“. Krůček po krůčku pak kultivujete svůj život, praxe rozkvétá a emoce a podmiňování, které vás dříve ovládali máte čím dál tím víc pod kontrolou. Plod soucitu dozrává. Velký smutek a utrpení, které Buddha vnímal jako charakteristické prvky tohoto světa, s vámi nakonec splynou a zrodí se postoj „Jak mohu pomoci?“

Tím na sebe břemeno nekladete, ale břemene v podobě impulsivních a zažitých způsobů vytváření problémů sobě a druhým se naopak zbavujete.

První předpis: „Slibuji, že nevezmu život jiné bytosti“

Pro mnoho lidí naší školy i mnoho buddhistů to znamená stát se vegetariánem. Pro některé buddhisty to neznamená být vegetariánem. Vegetariánství není přísné pravidlo, které je třeba dodržovat, ale velmi mnoho lidí má za to, že nejíst maso vůbec nebo velmi zřídka má smysl. Každý se musí rozhodnout sám za sebe. Jste-li rodič a máte děti, musíte být vnímavý ke smyslu těchto podmínek. Na návštěvě u rodičů v den Díkůvzdání se vždycky podává krůta. Moudrost a láska, která potomkům – vegetariánům dovolí krůtu sníst, udělá většině rodičů radost.

Pro někoho se tento předpis vztahuje na chování v mnoha různých situacích, které ovlivňují život na zemi. Utah Philips není buddhista. Je zpěvákem a autorem písní, union activist a socialista z dřívější doby. Když začala válka v Perském zálivu, cestoval po zemi v dodávce a pořádal vystoupení. Sjel vždycky z cesty, kde mohl na chvíli zaparkovat. Neuvědomil jsem si vlastně, jakým způsobem cestoval (jako union activist by nejezdil v Greyhoundu), ale pro zbytek války se rozhodl, že v dodávce cestovat nebude. Prohlásil totiž: „Tahle dodávka nejezdí na krev.“ Bylo to jeho rozhodnutí. Cítil, že mnoho lidí umírá proto, aby mohl jezdit za levný benzín.

Je na každém člověku, aby dělal to, co má smysl a ne to, co je vhodné. Jen proto, abyste mohli dále žít ve svém těle, musíte brát život. Je přirozeností života, že vyžaduje jiné životy, aby přetrval. Sami se ale musíte rozhodnout, jak daleko půjdete. Já jsem vegetarián až na výjimku, kdy jsem na návštěvě u rodičů nebo se účastním jiných společných akcí. Pro mě je hlavním důvodem zůstat co nejníže v potravním řetězci, protože čím níže člověk stojí, tím méně života musí brát, aby udržel ten svůj. Také tím spotřebuje méně zdrojů a nechává je pro druhé. To je mé rozhodnutí. Každý z nás se musí podívat na důsledek vlastního konání a učinit vlastní rozhodnutí.

Druhý předpis: „Slibuji, že nevezmu věci, které mi nepatří“

Zajímavá formulace. Ne „nebudu krást“. Opět v sobě nese náš každodenní kontakt s lidmi, náš vztah k zemi a ke společnosti. Je to dobrý příklad, který ukazuje, jak dodržování předpisů rozšiřuje možnosti našeho chování. Jestliže dychtíte po něčem, co není vaše, tak to možná nepotřebujete. Možná máte nějaký zvyk, který vaši touhu způsobuje. Pokud tomu tak je a vy se vědomě rozhodnete svému zvyku nepodlehnout, můžete se od něj začít osvobozovat a seznámit se s novou zkušeností. S největší pravděpodobností v sobě tato zkušenost ponese pozornější vztah ke světu, protože si ji zvolíte vědomě. Tak jste přivedeni zpět k nevím, ke správnému vztahu se světem, s lidmi a věcmi tohoto světa. Nakonec to bude pravděpodobně daleko příjemnější, než hmátnutí po čemkoli, co jste chtěli.

A co situace, kdy něco, co není vaše buď skutečně potřebujete nebo se to nachází na pomezí, že to možná potřebujete, možná ne, ale vaše snaha o získání té věci by nikomu neublížila. No tak o to usilujte. Ale dělejte to otevřeně, ne…“však si toho nikdo nevšimne“. Pokud máte nutkání vzít si to pokradmu, zeptejte se, „Proč je to tak?“ Máte příležitost uvědomit si vlastní úmysl. Je tato věc opravdu důležitá nebo o ni usiluji proto, že pro mě symbolizuje něco jiného.

Jaký máte v takové situaci vztah k jiným lidem, bytostem a věcem? O tom jsou vlastně i všechny ostatní předpisy. O vašem vztahu k okolnímu dění, o zkoumání tohoto vztahu, vašeho chování, kdy ztrácíte kontrolu. Zapátráte-li, možná zjistíte, že to, co máte, vám ve skutečnosti stačí. Možná dojdete k závěru, že od dané situace očekáváte něco, co nepřichází. Usilujte o to. Nepochybujte o tom, prostě to udělejte, ale uvědomujte si své chování. Dělejte to vědomě, by choice, otevřeně a váš vztah k ostatním bytostem, které mají vztah s tím, co chcete, se začne rozvíjet a měnit. Znamená to, že touto transformací sebe a ostatní osvobozujete. Karma se dá do pohybu a zvyk se nakonec změní.

Třetí předpis: „Slibuji, že se zdržím jednání způsobeného chtivostí“

Opět zajímavá formulace. Překlad tohoto předpisu je v některých západních buddhistických školách jiný, více specifický, ale v naší škole se překládá takto. „Co to znamená?“

Ze všeho nejdřív, slovo chtivost má velmi široký význam. Původně se předpis týkal sexuálního chování, ale k tomu se dostaneme. Je možné chtít peníze, moc, jídlo, všechno možné. Takže co je to jednání způsobené chtivostí? V podstatě jde o slib, zavazující nikomu neublížit. To není shodné s postojem: „Však se nikomu nic nestane.“ Většinou se tak omlouváme, když někomu ubližujeme. Možná ne sobě, ale někomu jinému. Takže to je aspekt nikomu neublížit. Chcete-li jídlo, můžete ublížit sami sobě. Když si dáte zmrzlinu, nevyplývá z toho vina. Možná bylo dobře, že jste ji snědli. Možná to byl skutečně dobrý nápad. Držení se předpisu, lpění na předpisu je chyba. Používáním předpisu získáte zrcadlo; když se chováte jako dobytek, páchnete hnojem. Příčina a následek jsou jasné. Prosté. Nebo máte po cukru divoké chování. Dáte si zmrzlinu, začne vás z ní bolet hlava a poperete se s někým. Příčina a následek jsou jasné. Pokud vaše chtivost po zmrzlině způsobí, že si razíte cestu přes zájmy ostatních lidí jako buldozer, něco není v pořádku. Když si prostě dáte zmrzlinu a vychutnáte si ji (protože jiný smysl v tom asi není) je konec.

Takže když se zaměříme konkrétně na sexuální chování, co je to jednání způsobené chtivostí? Pokud jste mnich nebo mniška, jsou jisté věci zřejmé. Jestliže jste vdaná nebo ženatý, je tomu také tak, ale význam tohoto předpisu, který je společný pro všechny, je slib, že prostřednictvím vaší sexuální touhy nebudete manipulovat s druhými, nehodláte používat sexuální touhu nikoho jiného jako zbraň k jeho ovládání a nedovolíte nikomu, aby použil vaši sexuální touhu k manipulaci s vámi. Takže co znamená pro člověka, ať už je mnich, mniška, ženatý, vdaná, svobodný, svobodná, jednání způsobené chtivostí? Lidé chtějí ovládat. Nemusí to být nutně přímo sexuální akt, ale i sexuální energie, pomocí které se lidé snaží získat to, co chtějí. Tento slib nastoluje konec takovému jednání.

Jak se tedy člověk pomocí tohoto předpisu stane svobodnějším a rozšíří způsoby svého chování? Pokud se vyskytl impuls k sexuálnímu jednání nebo k použití sexuální energie za účelem získání něčeho, znamená to, že existuje nějaký vztah. Pravděpodobně nějaký blízký vztah k druhé lidské bytosti. Co je pro tento vztah přirozené? Pokud k tomuto vztahu nezaujmete manipulativní postoj, ke kterému vás to nutilo, co si z tohoto vztahu máte odnést, čeho se po vás v tomto vztahu žádá? Proč vlastně s touto osobou v nějakém vztahu jste? Jaký je smysl karmy, kterou společně vytváříte? Pokud si zvolíte nemanipulativní jednání, jak tento vztah využijete, aby pomohl vám oběma? Jak prohloubíte pouto, ať už je jakékoli?

Je to opravdu příležitost, jak nalézt způsob, jakým se máme k druhým lidem chovat, jak vybudovat vztah, který by tomuto světu pomohl. Možná to znamená sexuální partnerství a vytvoření silného pouta bez uspokojování vlastní chtivosti manipulativním chováním, ale na základě vzájemného vybízení se k dosažení skutečného já a využití této energie ku pomoci světu. Možná, že to není nic z toho. Vždycky se zeptejte: „Co je to?“

Čtvrtý předpis: „Slibuji, že se zdržím lhaní“

Někdo řekl, že se tento předpis nejobtížněji dodržuje. Přemýšlel jsem o tom. Proč je to tak? Snad proto, že lhaní je ze všech způsobů chování popsaných v pěti předpisech to nejtolerovanější. Všichni v podstatě víme, že nezabíjíte lidi, nekradete, nevyžíváte se v podivných sexuálních hrátkách s druhými lidmi a víte, že opít se a obtěžovat druhé také není zrovna nejlepší nápad. Ale lhaní je z jakéhosi důvodu tolerováno. „Dělají to všichni, tak co?“ V jistém smyslu je tento předpis ze všech pěti základní, protože veškerá naše praxe je o pravdě a poctivosti. Hned od začátku, „Stěna je bílá, podlaha je hnědá.“ To je pravda. O tom je naše praxe. O probuzení se ze sna a vnímání pravdy, jednání podle pravdy a mluvení pravdy. Takže tento předpis je velmi důležitý.

V pravidlech našeho chrámu se říká: „Je třeba vědět, kdy jsou předpisy zavřené a kdy otevřené, kdy je dodržet a kdy porušit“. Takové jsou zenové předpisy, o nichž se hovoří v Obřadu přijetí předpisů. Smyslem zenových předpisů je kladení si otázky, proč děláme zrovna to, co děláme. Není to vždycky tak, že jeden skutek je dobrý a druhý špatný, ale důležité je vědět, proč se tak chováme? Jestliže proto, že něco chcete, vraťte se v té chvíli zpět ke své praxi. Praxe znamená udržování pozornosti. Vraťte se zpět k praxi a zeptejte se, „Co je to?“

Otevřete ústa a vidíte z nich vycházet lež. Proč máte potřebu porušit pravdu? Při pohledu zblízka možná zjistíte, že jde o případ, kdy je vhodné předpisy porušit. Bude to však pravděpodobně v daleko méně případech, než bychom si chtěli přiznat. V té chvíli se zeptejte, „Proč cítím potřebu porušit pravdu?“ Což znamená, porušit svou praxi, svůj závazek vůči pravdě. Proč mám potřebu jej porušit?

Je to důležitý okamžik, protože to je ta pravá praxe. Uvědomte si svou karmu. Pokud si ji prostě uvědomíte a pravděpodobně s ní budete chvilku zápasit, zůstanete s ní během zápasu a pak ji prostě necháte jít. V té chvíli jste Buddhou. To je pak osvobození.

Předpis říká: „Slibuji, že se zdržím lhaní.“ Takže začněte s osobou, se kterou trávíte nejvíce času. Slibujete, že už si nebudete lhát, čímž si dáváte velký dar. Někdy to může bolet. Je mnohem jednoduší zdržet se lhaní druhým než lhaní sobě. Kdysi mně někdo řekl, že když neexistuje já, musíte si ho vytvořit, abyste mu mohli lhát, tak jak je možné lhát sám sobě? Při obřadu předávání předpisů se říká, že pokud nemyslíte, nepotřebujete předpisy. Jestliže nemáte mysl, nepotřebujete předpisy. Ale když mysl máte, stačí, aby se objevila malá troška myšlení, jsou předpisy nutnost.

Pátý předpis: „Slibuji, že nebudu užívat omamné látky za účelem opojení“

A naposled, co to znamená? Mnoho starších lidí v naší škole nemá problémy se sklenkou vína vypitou při večeři. Někdo se zcela zdrží požívání alkoholu. Jaký to má smysl? Proč pít sklenku vína? Proč jíst dobré jídlo? Proč ne jenom rýži a fazole každý den a něco syrové zeleniny? Proč přidávat lahodné přísady, které vám nijak nepřidají na schopnostech potřebných k praxi? Odpověď tkví ve skutečnosti, že dovolení si potěšení jako je dobré jídlo ve skutečnosti může vaši praxi podpořit. Buddhismus se nazývá střední cesta, což znamená ani příliš těsná ani příliš volná. Jestliže jsme na sebe příliš dlouho přísní, naši toužící mysl to může posílit, protože si ji snažíme podrobit a ona nám to vrací. Když nejsme dostatečně přísní, pak nás naše toužící mysl ovládá a mi ji pořád dokola podléháme bez smyslu a směru.

Občasné potěšení z dobrého jídla může pomoci utišit démona touhy po jídle tak, aby nás nerušil tehdy, kdy si situace vyžaduje něco jiného. Také vkládání příliš mnoho energie do obstarávání si dobrého jídla nás odvádí od potřeb daného okamžiku a může způsobit naše porušení předpisů. Podobně může i mírná dávka alkoholu některým lidem poskytnout prosté potěšení a uklidnit hlas jejich touhy a zbavit je překážek bez nutnosti, aby se tomu oddávali až do bodu, kdy síla jejich rozhodnutí ochabne. Ale tato hranice je velmi tenká, takže člověk může sám sebe lehce oklamat a předstírat, že má věci pod kontrolou zatímco se blíží k okraji „omámení“. Je třeba dávat stále pozor.

Pro některé lidi znamená nepožívání omamných látek snížení spotřeby cukru, tabáku a kofeinu. Jaký je váš vztah k ostatním lidem? Buďte bdělí a uvidíte, je-li nějaká změna nutná.

Všechny předpisy jsou vzájemně propojené. Většina chování, které porušuje jeden předpis, porušuje přinejmenším jeden další, protože za tím vším stojí úmysl. Pokud je váš úmysl upřímnou odezvou na situaci, pak pravděpodobně předpisy dodržujete. Jestliže není, pak přinejmenším lžete a pravděpodobně ještě něco dalšího. Jednání způsobené chtivostí často zahrnuje braní věcí, které vám nepatří, stejně jako lhaní a může často znamenat i požití omamných látek. Braní života je často vyvoláno chtivostí, čímž se poruší také druhý předpis. Kradení a lhaní jsou spjaty těsně.

Přijetím předpisů se z vás oficiálně stává buddhista. Neznamená to vzdání se jakékoli příslušnosti k jinému náboženství nebo etnické skupině. Můžete dále zůstat židem, křesťanem, neopohanem nebo kýmkoli jiným. Ale kromě toho, jste slíbili, že budete následovat učení Buddhy, což znamená, slib, že se stanete buddhou. Můžete být muslimský buddha, ekofeministický buddha, židovský buddha nebo katolický buddha. Těchto pět předpisů bylo poprvé sestaveno Buddhou Šákjamunim pro jeho laické žáky. A jak jsem řekl na samém začátku, dáváte tím sobě a sandze velmi jasně na srozuměnou, že se zavazujete stát se buddhou.

Primary point 1995
Přeložil Petr Němčanský

Facebooktwittergoogle_plusredditpinterestlinkedinmail

Autor

Jakub Kopecký

Společné meditace pro všechny.