Pochvalný zpěv zazenu mistra Hakuina

Od počátku jsou všechny bytosti buddhou.
Jako voda a led,
Bez vody není ledu,
Tak mimo nás nejsou žádní Buddhové.

Jak blízko jsme pravdě
A jak daleko hledáme,
Jako člověk ve vodě, který křičí “Žízním!”
Jako dítě narozené v bohatství
Které chodí po této zemi chudobné,

Bez konce chodíme v kruhu mezi šesti světy.
Z klamu ega vychází naše utrpení.
Z jedné temné cesty na druhou jdeme temnotou.
Jak vysvobodíme se z kola samsáry?
Branou ke svobodě je samádhi zazenu.

Za vší chválou a velebením,
Je čistá Mahajána.
Následování předpisů, pokání a štědrost,
Bezpočet dobrých skutků a cesta správného žití.

To vše vychází ze zazenu.
Jedno skutečné samádhi zháší zlo.
Čistí karmu. Rozpouští překážky.
Kde jsou pak temné cesty, které by nás vedly na scestí?

Čistá země lotosu není daleko.
Když tuto pravdu slyšíme s pokorou a vděkem v srdci,
Chválíme-li ji a objímáme, praktikujeme její moudrost,
Dostane se nám nekonečného požehnání a mnoha zásluh.

Když se obrátíme dovnitř a přesvědčíme se o své pravé přirozenosti.
Toto pravé já je ne-já,
Naše vlastní Já je ne-já.

Jdeme za ego a moudrá slova minulosti.
Brána k jednotě příčiny-a-následku
Je otevřena dokořán.

Ne dvě a ne tři, ale přímo vpřed vede Cesta.
Naše forma je teď ne-formou,
Odcházením a přicházením nikdy neopustíme domov.

Naše myšlenka je teď ne-myšlenkou,
Náš tanec a naše písně hlasem Dharmy.