Předpisy

Co znamená přijetí předpisů? Za prvé je to skvělé prohlášení, že máte zájem o praktikování zenu a jste ochotni přijít na to, kdo jste podle vás byli a kdo jste ve skutečnosti. Vyjadřujete tím úmysl hledat pravou přirozenost tohoto světa, jenž je i vaší pravou přirozeností, a rozvíjet Buddhův směr. Cestu obětování se v pomoci všem cítícím bytostem. Je to velká věc.

Cvičení podle pravidel v nás může vyvolávat pocit, že něco nebudeme moci dělat a tak mohou důsledky vypadat zastrašující a odrazující.

Předpisy však nejsou pravidla, která by říkala, že něco dělat můžeme a něco nesmíme. Jsou to ukazatele, které odrážejí naše chování a mysl. Odrážejí náš záměr v určité situaci a pomáhají nám uvědomit si, co chceme udělat a čeho si daná situace žádá, což se s prvotním impulsem, který se ještě od tohoto zrcadla předpisů neodrazil, nemusí shodovat.

Dodržování předpisů ve skutečnosti chování neomezuje o nic víc než jejich nedodržování. Dodržováním předpisů se osvobozujete od velmi sebejistého vystupování, od podléhání touze, hněvu a nevědomosti. Z nedodržování předpisů plyne chování, které je potlačené, sebezničující, v nesouladu se sebou samým a ve vztahu k ostatním. Dodržování předpisů znamená odvrácení se od omezeného a přechod k velmi rozmanitým způsobům chování. Jejich nedodržování znamená setrvání v omezeném chování, jehož příčina spočívá v ulpívání na neměnných zvycích svého „já, mě, moje“.

Je to zřejmé hned po absolvování prvního odosobnění. Pokud se pevně držíte zažitého způsobu myšlení, které se v průběhu sezení objeví a zůstanete k němu připoutáni, bude pro vás velmi bolestné a zničující. Jakmile ho však odložíte, podíváte se na ně a zeptáte se „Co je to?“, problém se tím rozplyne. V životních situacích je to stejné. V zajetí touhy, zloby a představ to může být velmi bolestné a svírající, ale když je necháte být a splynete se situací, což znamená, že se budete chovat podle předpisů, jste svobodní. Tato ochota nechat se vést předpisy znamená, že je naše víra pevná a náš směr je nám jasný. Říkáme tomu „zkoušející mysl“. Krůček po krůčku pak kultivujete svůj život, praxe rozkvétá a emoce a podmiňování, které vás dříve ovládali máte čím dál tím víc pod kontrolou. Plod soucitu dozrává. Velký smutek a utrpení, které Buddha vnímal jako charakteristické prvky tohoto světa, s vámi nakonec splynou a zrodí se postoj „Jak mohu pomoci?“

Tím na sebe břemeno nekladete, ale břemene v podobě impulsivních a zažitých způsobů vytváření problémů sobě a druhým se naopak zbavujete.

 

5 předpisů

  1.  Slibuji, že nevezmu život jiné bytosti.
  2.  Slibuji, že nevezmu věci, které mi nepatří.
  3.  Slibuji, že se zdržím jednání způsobení chtivostí.
  4.  Slibuji, že se zdržím lhaní.
  5.  Slibuji, že nebudu užívat omamné látky za účelem opojení.

10 předpisů

  1. Slibuji, že se zdržím zabíjení.
  2. Slibuji, že se zdržím braní věcí, které mi nepatří.
  3. Slibuji, že se zdržím jednání způsobeného chtivostí.
  4. Slibuji, že se zdržím lhaní.
  5. Slibuji, že nebudu užívat omamné látky.
  6. Slibuji, že nebudu mluvit o chybách druhých.
  7. Slibuji, že se nebudu vyvyšovat a druhé ponižovat.
  8. Slibuji, že se nebudu řídit chtivostí, že budu prokazovat štědrost.
  9. Slibuji, že nebudu propadat hněvu a že budu udržovat mysl v harmonii.
  10. Slibuji, že nebudu pomlouvat Tři klenoty – Buddhu, Dharmu a Sanghu.