Ztraceni v opilosti

„Buddhismus nás učí, že si sami vytváříme svůj život. Rádi házíme vinu na druhé. Často vytváříme vysněný život z toho, co máme a nemáme rádi. Upadáme do fantazií a jsme jako opilí. Ztrácíme se v opilosti našich libostí a nelibostí, našich názorů, našich podmínek. Každý z nás přináší veškeré své návyky do tohoto okamžiku, ale nevidíme to. Vidíme jen, jak se odráží do okolního světa, a tak posuzujeme a snažíme se vtěsnat svět do naší představy. Co nepasuje, nemáme rádi, a naopak máme rádi to, co pasuje.“

„Takže v tomto smyslu si sami vytváříme své utrpení. Anebo můžeme říct, že si sami vytváříme peklo. Peklo považujeme za něco, co přijde po smrti, ale ve skutečnosti ho vytváříme tady a teď. Všichni se tím proviňujeme, nikdo tomu neunikne. Skrze praxi můžeme ale najít cestu ven. Skrze praxi, skrze moudrost, skrze naší vlastní zkušenost se můžeme začít vymaňovat z pekla, které vytváříme, když naše podmínky dělají peklo z našeho života.“

Zenový mistr Bon Soeng

Facebooktwittergoogle_plusredditpinterestlinkedinmail

Autor

Jakub Kopecký

Společné meditace pro všechny.